"Hlavní vchod Špak zavalil, takže budeme muset použít tajnou chodbu. Naštěstí jsme v Groglince přečetli ten tajný vzkaz: "Tadý só dveře vysoké jak zakrslé elf a možete šlapat tři vedle seba, dyž néste moc vyžraní. Jak začne klepat ta mrška prťavá lítavá do stromu ťukavá, di k šedému šutru. Pak čuč na poslední papérsek, ale jen dyž je Buranův den a zmérčíš lochnu, kam můžeš klúč strčiť, jestli ho teda máš, ogare."… je Buranův den a slunce zapadá, to je taky důvod, proč se sem plahočíme ve dne. Šedý šutr je tady-"
"A ten datel bude asi ta mrška prťavá lítavá do stromu ťukavá," pousmál se Vandal. "Jak ty legendy krásně vycházejí… chvílemi to začíná být nudné."
"A tady je ta lochna, kam možu klúč strčiť, jestli ho teda-"
Všichni se upřeně zadívali na velitele pajzlů.
"Sakra," zbledl Borin. "Já ho nechal u El Bonda v Groglince…"
Poslední paprsek slunce svítící na klíčovou dírku o délce dosahující průměru středního kola od vozu zmizel. Slunce zapadlo.
"Co takhle rok počkat?" ozval se po chvilce nesměle Magalhao.
Několik nervově labilnějších pajzlů začalo tlouct hlavou o skálu, zbytek se rezignovaně posadil.
"Jsou tu i jiné možnosti," ozval se po konečně Vandal. "Ty dveře jsou chráněny magií, ale i já znám pár dobrých kouzel…"
Všichni souhlasili, a tak nekromant požádal pajzly, aby kousek odstoupili, načež se začal koncentrovat na zaklínadlo.
"Anlok dór," prohlásil.
Nic se nestalo.
Vandal se zamračil. "Aha," řekl nakonec. Znovu se soustředil.
"ANLOK GEJT."
Zase nic. Fakin vyprskl smíchy, ale ihned ztichl poté, co si uvědomil Vandalův upřený pohled.
Naštvaný nekromant si náhle vzpomněl na mocnou odemykací formuli, kterou ještě nikdy neuplatnil v praxi. Doufal, že aspoň tohle zabere, a soustředil se tentokrát velmi dlouho.
"ANÝHYLEJT GEJT!" zařval konečně.

Do chodby, kterou odkrýval otvor ve skále v průměru něco přes dva metry, vstoupili hned poté, co pajzlové vyhrabali rabita pohřbeného pod hromadou suti, přivedli ho k životu a provizorně si vyklepali svá pomačkaná brnění. Vandal vděčil za život jen velmi rychlým reakcím a pohotovému zaklínadlu.

Jednu parodii na klišovitou fantasy (i když - ona to vlastně byla parodie úplně na všechno) jsme tu již měli. Snad si ještě vzpomínáte na skvělou, byť pro lidi s úzkým politickým a literárním rozhledem nepochopitelnou, knihu Adama Slavického Fatální válka. Dnes tu máme knihu na první pohled podobnou, ale už na ten druhý o mnoho hrubozrnější, alhokolem prolezlejší a zdaleka ne tak propracovanou, která si - jak jste už doufám poznali - dělá srandu z Tolkienova Hobita.

Neočekávaná žranice
Rabit Magalhao Brzlík je v knize prezentován správně vyčůraně, trochu ovšem zklame velmi naivní postava nekromanta Vandala (kdo neidentifikuje ani jeho, těžko má na to, aby pochopil celou knihu). Zato jména trpaslíků, tedy vlastně pajzlů, stojí za to: Dablin, Bablin, Kilin, Toro, Goro, Zoro, Fakin, Glogin, Jogin, Brambur, Bifoj a Bifuj nebo praotec Buran (podle něj se slaví Buranův den). I některé další narážky jsou opravdu povedené (geniální je magičtina - angličtina - a kouzelné formule jako ANLOK DÓR, ANLOK GEJT, ANÝHYLEJT GEJT nebo KRÝJEJT MEDŽIK LAJT stojí opravdu zato), ovšem čas od času vám přijdou až trapné (Medjedovo obydlí, bitva osmi armád). Na druhou stranu, už jenom kvůli El Bondově Groglince si knihu rozhodně kupte.

A tím se dostáváme k důvodu, proč vám Rabita i přes nadpoloviční trapnost doporučím. Nakladatelství Straky (orli) na vrbě jej totiž vydalo v nízkém nákladu a celý titul připomíná spíš fanzin z počátku 90. let, to je ale podmíněnou fantastickou cenou 40 korun. A to se už opravdu vyplatí, tedy pokud si nechcete nechat ujít hodinku, možná dvě zábavného počtení, které přese všechno Rabit představuje.

Rabit aneb cesta někam a zas zpátky

Autor: Petr Kotol Vydavatel: Straky na vrbě

Počet stran: 72 Výše nákladu: 300 Doporučená cena: 40,- Kč

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí